s Karlem Ešnerem a jeho manželkou Marií, rozenou Šimánkovou, která má na Práchni pochované své předky
Pátek 1. 8. 2025 od 15:00 do 17:00 hodin, před kostelem na Práchni
Autentické nahrávky s pamětníky ze Šumavy a Pošumaví, kteří se narodili před rokem 1900, setkání s malými táborníky, hravá zastavení pro děti i dospělé.
Karel Ešner je dlouholetý průvodce a edukátor, který se specializuje především na památky v oblasti Šumavy a Pošumaví. Od 70. let sbírá a dokumentuje vzpomínky nejrůznějších osobností z regionu. Vedl rozhovory například s Barborou Petranovou, jejíž otec v našem regionu plavil vory a při práci přišel o život. S Franzem Niederlem, který se jako kluk svezl s voraři po Otavě do Horažďovic, přičemž zajímavé bylo, jak dal tatínkovi vědět, že přijde domů později, když nebyly mobilní telefony. Nebo s Karlem Schustrem, který vyprávěl, jak se dříve dítě na Šumavě dostávalo do školy. Všichni se narodili před rokem 1900.
O tyto i další autentické nahrávky se s vámi rád podělí – během akce nabídne ukázky z rozhovorů a povede besedu s malými i velkými návštěvníky o tom, co pro naše předky znamenalo sžití s krajinou a ochrana dědictví.
Po jeho boku bude přítomna i jeho manželka Marie Ešnerová, rozená Šimánková, která má na Práchni pochované oba prarodiče. Jako ta, která hrob často navštěvuje, aby zavzpomínala na své nejbližší, má k tomuto místu osobní vztah, který tiše dokresluje hlavní význam celého setkání.
Akce přímo navazuje na závěr příměstského tábora, kterého se účastní děti s osobní vazbou k místu. Některé zde mají pochované své předky, jiné se už nyní aktivně zapojují do dění na Práchni – pomáhají při dobrovolnických brigádách, podílejí se na organizaci vánočního koncertu a dalších sousedských aktivitách.
Během setkání se s námi tyto děti mohou podělit o to, co se během týdne naučily o ochraně Práchně a proč pro ně místo znamená víc než jen zříceninu nad Otavou.
Součástí celého programu budou tvořivá zastavení, při kterých si děti i dospělí vyzkouší některé tradiční dovednosti našich předků i vlastní vyprávění příběhů – těch, které se vztahují nejen k Práchni, ale také k jejich rodinnému dědictví a krajině, ve které žijí.
I díky tomu bude moci Karel Ešner pokračovat ve svém celoživotním sbírání pamětí. Věříme totiž, že kolem Práchně je stále mnoho lidí, kteří mají ostatním co říct. Některé rozhovory s návštěvníky během akce zaznamenáme a po souhlasu z nich vytvoříme záznam do paměťového deníku.
Za padesát let budou právě vaše vzpomínky cennou součástí paměti místa. Děkujeme, že jste u toho s námi.
Na akci jsme využili posezení, které jsme s dětmi připravili během příměstského tábora. S rodiči jsme znovu otevřeli téma hřbitovního odpadu za zdí. Rodiče napadlo nainstalovat na zeď síťku, která by znemožnila odpadky přehazovat. Jiní navrhovali umístit odpadkový koš přímo na hřbitov.
Shodli jsme se, že samotné cedulky příliš nefungují a že jediným skutečně účinným řešením by byla fyzická bariéra u zdi. Na podzim plánujeme uspořádat besedu s komunitou, obcí i odborníky, kde budeme v diskusi o tomto tématu pokračovat.
setkání s nejstaršími pamětnicemi z Velkých Hydčic Marií Kvěchovou a Josefou Kordovou a dalšími sousedy v kulturním domě v Hydčicích
Středa 30. 7. 2025 od 13:30 do 15:30 hodin, sál KD Velké Hydčice
Vyprávění pamětnic a sousedů, kteří se ve Velkých Hydčicích narodili, zakládali zde rodiny a po generace pochovávají své blízké na Práchni. Sdílení vzpomínek, které tvoří živou paměť místa.
Setkání s pamětnicemi je součástí programu příměstského tábora, který se uskuteční od 28. 7. do 1. 8. 2025.
Na akci jsme pozvali dvě sestry – Marii Kvěchovou a Josefu Kordovou, nejstarší pamětnice v obci, které letos oslaví 93 a 90 let. Podělí se s námi o vzpomínky na své rodiny, život ve Velkých Hydčicích i dětství prožité na Práchni. Přinesou také rodinné fotografie.
Účast přislíbili i obyvatelé Veřechova (pan Šobra, který sbírá paměti a události v jeho obci).
Josefa Kordová je babičkou Šárky Čáňové, roz. Kordové, členky spolku Prácheň žije! Šárka se spolu s manželem Lumírem Čáněm aktivně podílí na dění na Práchni. Jejich děti jsou součástí skupiny na příměstském táboře. Děkujeme za podporu a účast!
Akci také podporuje obec Velké Hydčice (poskytnutím zázemí v kulturním domě) a restaurace Pohoda (možnost zakoupení občerstvení). Každý soused může přinést něco malého k snědku – pro sebe, případně i pro ostatní.
Rozhovory s pamětnicemi zaznamenáme a po souhlasu z nich vytvoříme záznam do paměťového deníku.
Těšíme se na všechny sousedy z Velkých i Malých Hydčic, Veřechova, Boubína, Horažďovic i Chanovic!
Věta pamětnice – „My jsme si na Prácheň nechodili hrát, chodili jsme tam hlavně na funus a pak na hroby. Takže nic příjemného.“ – je klíčová pro pochopení vztahu přítomných obyvatel z Hydčic a Veřechova k Práchni. Ukazuje, že Prácheň pro místní nepředstavovala romantizované ani neutrální místo, ale spíše prostor spojený se smutkem a pietou, což mohlo zásadně ovlivnit způsob, jakým vnímali její význam.
Jak nám pamětníci řekli, házení hřbitovního odpadu za zeď nebyla neúcta, ale prostě zvyk – dlouhá léta tam žádný kontejner nebyl. Ten byl přidán až v posledních deseti letech. Někdo se přizpůsobil a začal odpadky nosit do něj, jiný pokračuje v tom, na co byl zvyklý.